Proč pomáhat dětem z dětských domovů?

Kde a jak můžete těmto dětem pomoci?

Hostitelská péče Velkým rizikem pro děti z dětských domovů je malá zkušenost s tím, jak se zařizují důležité, ale i běžné věci. Děti nejsou zakotvené v prostředí, jak potom mají startovat do života? Je to situace, pro kterou se hodí termín „naučená bezmocnost“. Něco se pokazí, sponzor dodá novou věc. Jedeme na výlet – stačí nastoupit do autobusu. Kolikpak stojí pobyt u moře? Kolik stojí elektřina? Kolik stojí topení v bytě na jeden rok? Jakou částku můžeme věnovat na vánoční dárky? Toto je dítěti v dětském domově skryto. V hostitelské rodině může dítě poznat, jak rodina různé záležitosti organizuje, co se musí udělat, aby se něco uskutečnilo. Jak hospodařit s tím, co máme. Jaké jsou limity, co si může rodina měsíčně, za rok, za pět let dovolit?

Volba učebního nebo studijního oboru, volba povolání Každý z nás ví, co pro nás znamenala rodina se všemi klady i zápory. Učili jsme se z úspěšných i těžkých životních osudů členů rodiny. Většinou jsme našli někoho, kdo měl podobné vlastnosti a zájmy, kdo nám byl příkladem nebo oporou ve chvílích nejistoty. Děti z dětských domovů vyrůstají sice materiálně zabezpečeny, ale ve chvíli, kdy se rozhodují pro určité povolání a pak když opouštějí bezpečný svět dětského domova, se ocitají na tenkém ledu. Chybí jim znalost reálného prostředí města nebo vesnice, ze kterého byli vytrženi odchodem z rodiny. Nemají vytvořeny přirozené kontakty se širší rodinou a se známými rodičů. Chybí jim příklady členů rodiny, které jsou vodítkem pro rozhodování. Děda truhlář, strýc automechanik, maminka zdravotní sestra, zahradník v sousední ulici ....Můžete dětem naznačit cestu, ukázat fungující modely jednání, ukázat dovednosti a profesní dráhy členů Vaší rodiny.

Vzdělávání Proč hodně děti bez dobrého rodinného zázemí nemá dobré výsledky ve školní práci? Škola je mnohdy nebaví a snaží se jít co nejkratší cestou k cíli – být ze školy venku. Mnohdy ani zdaleka nevyužijí své vrozené schopnosti. Proč tomu tak je? Protože je těžké hledat smysl namáhání v prostředí kolektivní výchovy. Motivace – to, co nás uvádí do pohybu- se rodí z příkladů, z odezvy, povzbuzování a zájmu dospělého člověka, který má k dítěti trvalou vazbu. To znamená mít člověka, který se ptá na to, co dítě dělá, co se mu daří, s čím si dělá starosti, co je pro něj těžké. Aby nebylo samo v rozhodujících chvílích. Aby poznalo, že jeho budoucnost má dlouhodobě pro někoho konkrétního význam a ta osoba chce s ním budoucnost sdílet. Nejen budoucnost, ale i namáhavou cestu k výsledkům, k cíli. Můžete dětem pomoci v tom, co si vybrat, o co se snažit. Můžete jim ukázat, že má smysl na něčem dlouhodobě pracovat, protože se nakonec výsledek dostaví.

Pomoc je vážné rozhodnutí a závazek Poskytnou dětem blížícím se dospělosti skutečnou pomoc je závazek, který má určitá pravidla. Dětem není možné slibovat nereálné věci, není možné jim lhát, tak jako to často dělali jejich rodiče. Není možné je zklamat, vytvářet plané naděje nebo je prostě pustit k vodě.

...a také velký dar Poskytnete pevný bod, průvodce, ostrůvek jistoty v nepřehledném světě. Odrazový můstek. Důvěryhodný vztah, který jej ujistí, že existují lidé, kterým je možno věřit. Že se nemusí zlobit na celý svět. Že najdou zpětnou vazbu důležitou pro sebepoznání. Pomůžete dětem překonat bezmocnost.

Mgr. Bohumila Vokáčová psycholog